neděle 26. října 2014

Čas spěchá jak splašená mrcha…

…řekl mi před pár dny jeden můj moudrý přítel a měl pravdu. Neskutečně to letí. Na naší zahradě sice stále dozrávají ostružiny, některé však už díky přicházejícím mrazíkům nedozrají. A vánoce už jsou ani ne za dva měsíce. Zas nastane čas pečení cukroví, rodinných setkání a vánočního likéru.


neděle 5. října 2014

Nejlepší cukrátko je totiž lízátko...


... to ví přece každé malé robátko. Moje nejmilejší robátko Julinka to ví rozhodně, a proto často vídám její neodolatelný úsměv, po kterém následuje věta: "Kačko, koupíme lízo?". Jenže, já na lízátka pro robátka moc nejsem a Julinky maminka taky ne. Ale co bych pro ten úsměv neudělala, že jo?

středa 20. srpna 2014

Tonik a káva, to je ta pravá...

... kombinace na letní kávové variace. V Berlíně to už dávno vědí. Ach, tam vám bylo zase krásně. Ještě se trochu vzpamatovávám, ale tohle jsou mé dojmy.

úterý 24. června 2014

My Whole30 is whole!

Pokud se zajímáte o jídlo i z hlediska zdravého stravování, dost možná jste už o Whole30 něco četli. Já na Whole30 narazila v souvislosti s paleo dietou, kterou vyznává v "přijatelnější primal verzi" čím dál tím víc lidí z mého okolí. Chtěla jsem vědět proč. Někdo zhubl, někdo ne, někdo dokázal vysvětlit proč to dělá, jiný to dělal prostě proto, že je to in. Já jídlo řeším furt. Chci jíst "zdravě", chci jíst dobře, nechci být jako sud a kvůli určité genetické zátěži mám pocit, že musím udělat všechno proto, abych se vyhnula některým nemocem, ze kterých mám hrůzu. Když jsem narazila na článek o knihách o výživě od Anny Jermářové, řekla jsem si, že to celkem dává smysl a obratem si objednala knížku Jídlo na prvním místě. Už podle názvu to byla knížka přímo pro mě. A dost možná vážně byla.

čtvrtek 29. května 2014

Nebylo dlouhé, to zas ne...

...bylo to léto dočasné (Z. Svěrák). Po dobu mého čtyřdenního pobytu v Londýně, byl Londýn nejteplejší metropolí Evropy. Trochu mě to zaskočilo, měla jsem s sebou teplou bundu a krom jedněch šatů všechno s dlouhým rukávem. Ale teploty těsně pod třicítkou byly po pražské zimě tak příjemné, že jsem nad tím snad mávla rukou a klidně chodila v těch jedněch šatech. Tam vám bylo krásně. (To jsem napsala minulý týden, jak lilo a byla zima...teď už je hezky i v Praze, ale nový nápad na úvod nenám, takže to tak nechám).


pondělí 5. května 2014

Lekce skromnosti a pokory


Takový byl pro mě Barista roku 2014. Shodou okolností jsem byla jedním ze senzorických porotců v semifinálových kolech a můj kávový svět už nebude nikdy jako dřív. Jak by mohl, ráno jsem si obodovala vlastní cappuccino (po té, co jsem předělala espresso) a nedopadla jsem slavně.

středa 23. dubna 2014

A když se vám nechce spát...

Zkuste rolky umotat. Mě to baví čím dál tím víc. 


Od příspěvku o rolkách jak od pejska a kočičky už uběhlo dost času. Postupně jsem náplň vyladila k vlastní spokojenosti. Jen trochu bojuju s omáčkou, a když mám příležitost, tak ji raději za 5 Kč koupím ve Pho v Anglické, než bych se snažila udělat ji jako oni a pak byla zklamaná, že se to zas nepovedlo.

neděle 20. dubna 2014

Hody hody doprovody, dejte mi vejce syrový!

Já teda nevím jak vy, ale já vajíčka považuju za velké štěstí. Domácí vejce jsou pro mě ten nejlepší dárek. Samozřejmě v původním stavu. Tuhle jsem měla doma vajec přebytek a vzpomněla jsem si na vynikající vaječný koňak, který odjakživa dělala moje teta a my ho chodili jako malí cucat tajně do špajzu. Poprosila jsem o recept a vzhledem k tomu, že u nás jsou velikonoce spíše svátky vajec, říkám si, že je to vlastně tematické. Pokud ještě nemáte nachystanou výslužku pro koledníky, možná by je last minute vaječný koňak potěšil.


čtvrtek 10. dubna 2014

Mám to!

Už vím, co bych chtěla v životě dělat (vedle provozování kavárny). Organizovat večeře jako byla ta včerejší. "Večeře pro dobrou věc" pro Dobrého Anděla, která proběhla včera večer v tanečním sále hotelu Alcron. Provizorní kuchyni v zázemí sálu veleli společně Roman Paulus a Olda Sahajdák a k ruce jim byli kuchaři a servis, všichni ve svém volném čase a bez nároku na honorář. Suroviny dodali dodavatelé obou restaurací, rovněž sponzorsky. Šestichodové menu s vinným párováním stálo 3.000,- Kč a celý výtěžek z akce šel  nadačnímu fondu Dobrý Anděl. A to se "vyplatí", ne?

středa 2. dubna 2014

Jako křen

Venku už to raší a pučí a já  mám už několik týdnů chuť na nové brambory, chřest, saláty, ředkvičky a vůbec všechno takové voňavé a jarně svěží. Přinejmenším na ty brambory si ještě počkám. Tak než se dočkám a přijdou barevná jarní jídla a recepty, přidám ještě jeden skoro zimně víkendový. Ostrý jako křen, ze kterého jsem dělala omáčku.


Křenovku si dávám výhradně v Lokále. Nepamatuju se, že bychom ji doma kdy vařili. Ale chutná mi moc. Přes zimu jsem udělala asi 2 v celku podařené pokusy o její přípravu a pak objevila v únorovém Apetitu recept na křenovou omáčku z Lokálu. Nebylo nad čím váhat. Nepostupovala jsem úplně důsledně podle receptu, protože maso jsem dělala "vedle" metodou sous vide (na 64 stupňů asi 18 hodin). Pro autenticitu věci, jsem ale maso i kosti na vývar nakoupila v e-shopu Amaso, který vám můžu vřele doporučit. Maso bylo skvělé, morkové kosti krásně nařezané (ideální třeba na pečení) a všechno jsem dostala parádně zabalené v polystyrenové termokrabici a tašce s logem. Tenhle nákup mi udělal radost a určitě se pro maso vrátím.

neděle 23. března 2014

Prejže rejže


Ale tohle není vůbec obyčejná, špatně uvařená, oschlá nebo příliš mazlavá  rýže, kvůli které se už dlouho rýži vyhýbám jinak, než ve formě správně připraveného risotta, sushi a podobných radostí. Tohle je thajská lepkavá rýže (sticky rice) s kokosovým mlékem a mangem.

středa 12. března 2014

Nejste na twitteru a na facebooku? Nevadí!

I tak si se mnou můžete přečíst rozhovor, který v pondělí vyšel na objevit.cz a já na něj právě na sociálních sítích upozorňovala. Jako bonus vás čekají moje fotografie :). Tady je.

neděle 9. března 2014

Zelená strava je chutná a zdravá, no ni?


Není v tom matcha, není v tom tráva a není v tom můj oblíbený špenát, co v tom teda je? Samé dobré věci. Jmenovitě avokádo, mango a banán a ještě něco navíc.

čtvrtek 27. února 2014

Štěstí přeje připraveným

To se přece dávno ví, a tak jsem se rozhodla připravit na nadcházející výlet do Londýna opravdu poctivě. Nebudu mít totiž čas ztrácet čas nedokonalou kávou nebo nedobrým jídlem. Rozhodla jsem se, že vám trochu toho času ušetřím, když vám předestřu své plány a vy si pak při přípravě na cestu do Londýna vyzobete jen to, co vás zaujme.

pondělí 10. února 2014

Večírek s královnou

Jak to, že jste na něm taky nebyli? Ve čtvrtek 6.2.2014 se konal v mé oblíbené Slowpeci večírek s královnou sushi - Bárou Rektrovou alias Sushiqueen a byl ještě povedenější než jsem čekala. Ale nezoufejte, že jste tentokrát chyběli, pokusím se vám průběh večera přiblížit a nalákat vás tak na další kolo.


Nebyl to můj první sushi večer s Bárou, ten jsem absolvovala v rámci SCUKu, pro který Bára udělala vzdělávací sushi kurz, samozřejmě s ochutnávkou. Sushi mám moc ráda, jím ho asi 15 let a nejspíš se na české poměry řadím mezi jeho nadprůměrné konzumenty. Díky Báře jsem přišla na to, že skoro všechno dělám špatně :).

sobota 1. února 2014

Můj blog má zase narozeniny (třetí)

A tentokrát mám sice opět přání jediný, ale tak nějak zvláštní. Já bych chtěla k narozeninám něco od vás. Ale ne pro sebe. Přála bych si, abyste se kvůli mně vzdali jedné (nebo samozřejmě i více) večeří ve vaší nejmilejší restauraci a peníze, které tím ušetříte, poslali na pomoc a pro radost Magdě, o které vám chci dneska vyprávět.

pondělí 27. ledna 2014

A bez práce opravdu nejsou koláče


Alespoň tyhle jsou dost vybojované. Už dlouho jsem toužil upéct dobré a krásné dvojctihodné nebo také moravské koláčky. Takové, které ukrývají tvaroh i povidla, abych se nemusela rozhodovat, který vybrat. Vyzkoušela jsem pár receptů z internetu, recept tuším z Albert magazínu a nikdy to nebylo ono. Chuťově většinou fajn, ale vzhledově nic, s čím bych byla spokojená. Buď koláčky neměly hezký tvar, nebo povidla nezůstala na místě a stekla po koláčku. V pátek se to konečně povedlo.

neděle 19. ledna 2014

Bez péče nejsou pagáče

Tenhle příspěvek je trošku speciální, možná to bude začátek nové éry na blogu. Už jste si určitě všimli, že nejraději mám "recepty s příběhem". Takové, které vyvolávají vzpomínky a emoce a čtenář honem neví, jestli má sáhnout pro kuchařskou zástěru nebo nejdříve pro kapesník a otřít si slzu. Chtěla bych jich shromáždit co nejvíce. Vaše reakce, které vyvolal recept na šátečky z tvarohového těsta, mi udělaly velkou radost. Občas, když je mi smutno, tak si čtu příspěvek o narozeninovém dortu a to, co píšete pod ním. Znamená to, že jsme naladěni na stejnou notu. Proto mám pro vás návrh. Podělte se!


Máte nějaký rodinný recept, který by neměl upadnout v zapomnění? Třeba to není nic extra sofistikovaného, zdravého už vůbec ne, ale vy víte, že je to prostě ono? Neschovávejte si ho pro sebe a zkuste udělat radost i ostatním. Možnosti jsou dvě. Pokud se cítíte na sepsání příspěvku s receptem doplněným fotkou, pište, foťte a posílejte na kacka.zvykacka@gmail.com. Pokud máte recept-poklad, ale psaní byste nechali raději na mně, pošlete jen recept, eventuelně i fotku a já to sepíšu za vás. Co vy na to? Samozřejmě mi prosím dopřejte možnost nějaké selekce, případně editace textu. Jste pro?

sobota 11. ledna 2014

Nebuď jak malá!


Ale já chci a chci a chci! Kromě sofistikovaných moderních jídel, dokonalých dezertů a superpotravin někdy prostě zatoužím přesně po tom, co jsem jedla jako malá. Ne vždycky se to ale podaří trefit. Tentokrát to vyšlo na jedničku, i díky Kateřině a Arion, které mi v komentářích ke kdysi publikovaném příspěvku o skvělém těstě na štrůdl připomněly tvarohové těsto na šátečky, které nám pekla máma, když jsme byli s bratrem opravdu malí. Dost možná najdete recept v receptovém notýsku vašich maminek nebo babiček, ale určitě neuškodí si ho tu připomenout.

středa 1. ledna 2014

Roční bilance radostí

Uteklo to jako voda, že jo? Celý rok i svátky. Je ta správná chvíle trošku si zrekapitulovat, jaký ten loňský rok vlastně byl, alespoň na poli jídla a kávy, protože to je oč na tomto blogu běží.