sobota 2. února 2013

Tak jde čas...

... a můj blog má zase narozeniny a od loňska se má přání nijak nezměnila. Pořád si přeju, abyste ho rádi četli, aby vám občas zlepšil náladu a nechali jste se inspirovat nějakými recepty.

Jak říká Zuzka, loňský rok byl rok změn. Pro mě rozhodně, stala jsem se tetou úžasné usměvavé holčičky, chovatelkou roztomilého štěněte a obyvatelkou centra Prahy. Nejjednodušší bylo stát se tetou, nic to ode mě nechtělo a i ta láska přišla úplně sama ještě než se Julinka narodila. Nejsrandovnější Julinky dovednost je, že když k ní domů přijde někdo, koho má ráda, hrozně rychle k němu po kolenou doleze, pak se na něj vysápe, a když jí ten dotyčný zvedne, obejme ho kolem krku a hrozně se směje (to má po mamince). Doufám, že i tenhle rok se budeme objímat často. S Emilkou to bylo těžké rozhodování, nevěděla jsem jestli to všechno zvládnu a světe div se, taky to šlo úplně samo. Začátky byly krušnější, cesta do práce nám trvala nekonečně dlouho, občas jsem jí musela nést, abych stihla jednání, někdy se vyčůrala na naprosto nevhodném místě, ale nakonec se naučila chodit na vodítku, způsobně čůrat a i nějaké ty povely. Stejně jako Julinka, mi dává svojí lásku tak najevo, že už si život bez ní nedokážu ani představit. A nerozkousala mi ani jedinou botu, natož třeba kabelku! A dneska je jí přesně půl roku! Stěhování bylo naopak docela bolestivé, byť bylo do lepšího. Ale byt, kde jsem prožila dětství a první roky dospělé samostatnosti se mi neopouštěl vůbec snadno a trvalo dlouho, než jsem si na tu změnu zvykla. Pomohla Emilka a nová kuchyň, které udělaly z mého nového bytu můj nový domov. Otázka je, jak dlouho v něm budeme bydlet. Když zítra vyhraju ve Sportce, přestěhujeme se ještě blíže Petřínu a Loungi :).

Na blogu se moc změn neodehrálo. Nesplnila jsem své předsevzetí, že se naučím fotit a přestanu se za zdejší fotky stydět. Vždycky se našel lepší/nutnější program, jako vzít Julii na kávu, dokud je v kavárně hodná, nebo se mazlit s Emilkou a snažit se jí vychovávat nebo malovat, vybalovat, rozmontovávat staré skříně... asi bych potřebovala nějakého soukromého učitele food fotografie. Vzhled zůstal stejný, i když by už možná potřeboval trochu osvěžit ... asi bych potřebovala nějakého soukromého designéra. Taky jsem nesplnila slib psát recenze v novém a po svém, když mi to v LN překazili, a to bych pořád moc chtěla. Dávám si závazek napsat sem 1 opravdovou dlouhou recenzi restaurace měsíčně, řekněme vždy poslední týden v měsíci a vymezit se tak vůči recenzím v tisku, které se podle mě dají číst čím dál tím obtížněji ... a na tohle bych asi potřebovala nějakého soukromého sponzora, ale vážně. Nechcete někdo podpořit subjektivněobjektivní recenze restaurací, psané podle mého nejlepšího vědomí a svědomí, tak asi 5.000,- Kč měsíčně? Výměnou za logo + třeba něco navíc na tomhle blogu? Ano, jde to i bez toho, ale za peníze je to závazek, který se nedá porušit, není se na co vymluvit a taky je to trochu větší zábava, že jo? Začala bych třeba Alcronem :).

Na druhou stranu se během druhého roku blogování ukázalo, že vás spíš táhnou moje řeči než recepty, což mě vlastně docela překvapuje. Nejvíce komentářů mají vždycky takové ty příspěvky-úvahy a zpravidla, když na něco kafrám. Těžko říct, co si z toho mám odnést, když tohle má být hlavně blog o jídle. Asi mám víc kafrat, ale musí se to jídla nějak týkat. Nejzapálenější diskuze, kde jsem se také nejvíckrát dozvěděla jak hrozná holka jsem, byla ta o vejcích. A víte co? Ta nechutná Chuťovka je už zavřená a není se čemu divit. Další vášně vzplály okolo Apetit Pikniku a hodně reakcí vzbudil i příspěvek o možná nejdražší pražské restauraci.

Z receptových článků jsou nejčtenější ty, které jsou opravdu "o mně", z čehož mám velikou radost, tedy: vanilkové rohlíčky, můj narozeninový dort a vánoční vynález kávového likéru. Zas mě to trošku překvapuje, ale co už. Můžu vám tedy slíbit další pecku, to jest tzv. móčník. Móčník je zkrátka po hanácku moučník a je to taková čokoládová roláda s bílou a pařížskou šlehačkou, ne nepodobná mému narozeninovému dortu, který nemá žádné jiné jméno. Móčník nám peče jedna milá stařenka v Olomouci, odkud pochází můj táta (a co by kamenem dohodil od Holomóca se taky narodila Emilka) a dostáváme ho při každé návštěvě. Je strašně, strašně dobrý. Konečně mám recept a blíží se i příležitost ho vyzkoušet, takže se máte na co těšit.

Teď možná jako před rokem čekáte, že vyhlásím nějakou soutěž. A já bych vážně ráda, ale nemám soutěžní nápad a vlastně ani cenu. Ale cenu mám už vymyšlenou a na vás je, abyste mi vymysleli soutěž, co vy na to? Výherci tedy tentokrát budou dva. V prvním kole vyhlašuji soutěž, o to, kdo mi vymyslí pořádnou soutěž. Rozumíme si? Navrhujte mi v komentářích, jaká soutěž by měla na blogu proběhnout, tedy ne o co, ale o čem. Vítěznou soutěž vyhlásím, vítěze náležitě odměním a pak odměním i vítěze té vyhlášené soutěže.

A na závěr ještě prosba. Pokud máte touhu jakýkoliv příspěvek komentovat, učiňte tak, většinou mám radost. Větší radost mám z komentářů tady na blogu, než na facebooku, protože spousta lidí jde proti proudu a facebook nemá, čili jsou o některé i podnětné komentáře ochuzeni. Takže prosím, pokud k tomu nemáte své důvody, komentujte spíš tady, než na FB. Díky.

Jinak vám tedy přeju, ať to se mnou ještě alespoň jeden rok vydržíte a pokud se někdo budete chtít nějak zapojit a podílet se třeba na grafické úpravě blogu, nebo mě naučíte fotit jídlo (nebo ho budete fotit za mě a já vám ho za to umožním sníst :) nebo byste se rádi stali sponzory recenzí, třebas i jen jedné jediné, neváhejte mi napsat na kacka.zvykacka@gmail.com, uděláte mi radost, fakt.

12 komentářů:

  1. Pan Malinský si dovoluje pogratulovat k 1.výročí. Jen dále, lépe a radostněji :-)

    PS: Soutěž se má týkat čeho?

    OdpovědětVymazat
  2. Tak v první řadě gratulace k výročí. V druhé řadě, předsevzetí, motivace jsou hnací motor kupředu kupředu, doba chce pokrok, vývoj, ale je na místě trápit se tím, když člověk tvoří něco, co má prostě a obyčejně jen rád a těší ho to, jen aby vypadal víc cool? Je pravda, že já sem chodím hodně číst a pak pro zaručené tipy na stravovací objekty :-). Tak do dalšího roku přeju hodně radosti s človíčkem, pejskem i s blogem.

    OdpovědětVymazat
  3. Ahoj, zaprve samozrejme preju vsechno nejlepsi k blogozeninam. A muj namet na soutez je nasledujici: soutezici by ti museli napsat gratulaci nebo odu na tvuj blog minimalne stanovene delky a zcela pritom vynechat jedno pismeno abecedy. A vyhral by ten, kterej dokaze vynechat pismeno nejbeznejsi. V pripade shodnyho pismene pak gratulace delsi nebo lepsi. A nebo prostou tipovacku, kolik vazi Emilka.

    OdpovědětVymazat
  4. Vsechno nejlepsi Tobe, blogu, Julii i Emilce... Visne jsou porad u me v mrazaku, takze tradicni dort nebo jine prani? :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Gratulace k narozeninám! Nápad s focením za následnou konzumaci mi přijde geniální, ale ke své smůle jsem taky ve fázi, kdy se za svoje fotky spíš stydím.. Ale koupila jsem si knihu speciálně o food focení, tak třeba až ji vstřebám, tak se přihlásím ;-) Zatím přeju všechno nej do dalšího roku a těším se na další super články!!!

    Terka

    OdpovědětVymazat
  6. Blahoželám!
    a prajem pekný a pohodový víkend

    OdpovědětVymazat
  7. Vše nej, nej, nej, nej! :)
    Takové ty řeči kolem receptů já naprosto miluju a vždycky si trošičku tajně přeju s Tebou (není to drzé, že ne?) kamarádit :D. A taky závidím, ale samozřejmě velmi přeju kamarádku Lucii! Musí být naprosto skvělé, když Ti někdo takhle upeče dort a můžete sdílet svoje radosti a strasti v kuchyni :). U mě bohužel nikdo takovou zálibu nemá a mí vrstevníci si spíš klepou na čelo ohledně toho, že ráda straším v kuchyni:).
    Přeju spoustu skvělých receptů, vydařených pokusů v kuchyni a mraky čtenářů!:)

    OdpovědětVymazat
  8. tak nejprve - zasloužené a pohodové blogozeniny!!
    Přeji si i další rok tady objevovat takové články jako doposud. A, popravdě, vůbec mě nepřekvapuje, že ty nejoblíbenější články nejsou ty receptové. Proč by taky měly? Upřímně - v dnešní době je "vygůglitelný" jakýkoli recept to tak že v nesčetných variantách na stovkách stránek o vaření. Tohle už není to, co je na nějaké stránce "rajcovní", protože takových blogů je jak maku. Co je ale originální a neotřelé je pohled cizího člověka na tu či onu věc, kdy si člověk pak může říct, že je neuvěřitelné, jak mu ten druhý mluví z duše, či zas naopak, je zjímavé číst i jiný názor na věc. A vůbec si nemyslím, že by články tady musely být pouze o jídle. Jde spíše o to, jak si čtenář s blogerem "sedne" a ti, co sem chodí pravidelně, si tu určitě libují, protože je tenhle styl prostě baví a myslím, že by stejně zaujatě četli i o něčem, co se třeba netýká bezprostředně jídla ("už jste zkoušeli v noci lovit kešku z popelnice u nádraží?" :))) A ještě jedna věc - když jsou tu recepty - proč ne, abych byla upřímná, i to mě stále moc baví. Jenže baví mě to proto, že to jsou recepty s příběhem. Ráda si počtu "máčku kolem", kdo, co proč, kdy a kolikrát. pak to teprv má ten pravý šmrnc.
    Díky tedy za hezké zpestřování roku, ráda sem vždycky zajdu. Co se týká soutěže, napadají mě jen samé sucharské kousky, takže to se stydím tady ventilovat, ale až zítra půjdu se psem do lesa, nechám se osvítit múzou (ověřeno, tam to funguje nejlíp) a pokud to bude stát za to, snad bych mohla i s něčím přijít ;)
    prozatím tedy přeju vykročení do nového roku tou správnou klávesou (alias nohou)!

    OdpovědětVymazat
  9. Krasne narozeniny skvelemu a milemu blogu! Moc rada si sem chodim cist, kochat se a rikat si, ze tohle urcite jednou uvarim. :)

    OdpovědětVymazat
  10. Kačko, len pekne ďalej rečni aj v ďalšom novom blogerskom roku, tvoje postrehy sú osviežujúce a blogov či kuchárskych kníh s receptami je viac než dosť. Krásne ukecaný ďalší rok prajem.

    OdpovědětVymazat
  11. Moc vám všem děkuju, vy možná ani nevíte, jak moc si vaší přízně vážím.

    OdpovědětVymazat
  12. Taky gratuluju k výročí :) Být tebou bych se tolik nedivila, myslím, že nám všem tvým návštěvníkům se líbí, že se nebojíš otevřeně projevit svůj názor na cokoliv. A recepty jsou taky moc super. Těším se na móčník!

    OdpovědětVymazat