pondělí 30. ledna 2012

Zlatá Studna nebo zlatý důl?


Nevím jak začít, nechci číst v diskuzi něco o snobech nebo naopak to, že nedokážu docenit finesy drahých restaurací. Takže jo, přiznávám, že nežiju od výplaty k výplatě, chodím do dražších podniků, ale ty nejdražší mě nechávají docela chladnou. Což o to, myslím, že dobře připravené jídlo ocenit dokážu, ale k dokonalému zážitku přispívá i dobrý pocit z ceny přiměřené "výkonu" restaurace. Průměrná cena hlavního jídla ve výši 900 Kč v Terase U Zlaté Studně mě optimismem v tomhle směru moc nenaplňovala a návštěva mě tudíž příliš nelákala. Když se ale naskytla příležitost navštívit tuhle restauraci v rámci bohulibé akce Amnesty International, neváhala jsem. A tak jsem včera byla "U Studně" na svíčkové.

čtvrtek 26. ledna 2012

Když vás život netěší, tak vás jídlo utěší?

Tohle téma mám v hlavě víc než týden. Když jsem se nad ním začala zamýšlet, ještě jsem nevěděla, že dám impulsivně po 8 letech v práci výpověď a prostor pro comfort food se tak otevře v největší možné míře. A víte co? Necpu se křidýlky z KFC, nemizí ve mně tabulky čokolády, neohryzávám jehněčí kolínka a už vůbec do sebe nelámu tequilu. Funguje tedy jídlo jako útěcha/potěcha (lepší překlad pro comfort food mě nenapadá)? Máte nějaké jídlo, které ve vás dokáže navodit pocity dobré nálady a klidu? Já totiž asi ne.

neděle 22. ledna 2012

Jsem vážně poklad!

Tak dobře, ne já, ale ta kuchařka od Romana Vaňka, co už tu o ní byla řeč - Poklady klasické české kuchyně. Už od vánoc tam mám založených několik receptů, které hrozně nutně potřebuju vyzkoušet a teprve teď jsem si na to vyšetřila volný víkend. Nelekejte se, nejsou to žádná složitá jídla, která se vaří pět hodin (i když já taková ráda). Jenom mi přijde fajn mít na vaření čas a užít si to s někým dalším. Včera jsem udělala výjimku a pustila si do kuchyně pomocnici. A ne jen tak někoho, ale sladkou Chez Lucii.  První zkušební recept byl jasný, povidlové taštičky, které dělá Václav Frič Na Pekárně. Příprava je snadná, náklady nízké a spokojenost zaručena, tak se do toho pusťte.


úterý 17. ledna 2012

Vím všechno! A povím!


La Bottega di Finestra dnes konečně otevřela. A stojí za to. Těžko komplexně hodnotit po pár hodinách provozu, 1 cappuccinu, 1 ovocném minikošíčku, 2 macarons a příjemném rozhovoru s 1 milým mladým mužem. Tak já nehodnotím, jen posílám dál, co jsem se dozvěděla a co jsem vyzvěděla.

pondělí 16. ledna 2012

V milánském Máji, budete jak v ráji

Že vybalancovat duchovní a konzumní já není úplná hračka, se ví už pár tisíc let. Moje já se střídavě vyzývají na souboj a vítěz je vždycky nejistý. Při každoročním výletě do Milána je  o něm ovšem rozhodnuto předem. Poslední večeři jsem ani při 5. návštěvě neviděla, ale sama jsem se navečeřela skvěle. A rovnou v obchoďáku


pondělí 9. ledna 2012

Já vám teda něco povím, jo?


S tou italskou kávou, která už na první benzínce za hranicema chutná tak skvěle, že lepší si u nás nedáte, jsou to jenom kecy. A platí to čím dál tím víc. Je pravda, že jsem se kávu naučila pít v Itálii. Chodila jsem na italský gympl a do Itálie jezdila několikrát ročně, takže se tomu nešlo vyhnout. Pak jsem chodila s Italem, do Itálie jezdila ještě častěji a pak jsem tam studovala a stala se cappuccino addict. Kvalita běžně podávané kávy se podle mě za tu dobu v Itálii zhoršila a já se navíc kávově vzdělala. Co z toho plyne? Že za tři dny v Miláně jsem měla několik nepitelných káv, jednu opravdu dobrou a několik fajn, v kavárně blízko hotelu, kterou už znám roky.

pondělí 2. ledna 2012

Skončili jsme pod mostem...


... aneb tip na výlet a zkouška nového objektivu. Tak jsme se vám v pátek vypravili s trenérem Ondrou na výlet do Poděbrad. Původně chtěl na běžky, ale já ho přemluvila, že oběd bude lepší, to dá rozum, že? Ostatně za minulý rok jsem se toho nasportovala ažaž. A co myslíte? Restarace Lovas&Lovas, kam jsme měli namířeno, měla zavřeno, jen se neobtěžovali to napsat na web, takže jsme dorazili k zavřeným dveřím. Naštěstí mám iPhone a v něm mobilní SCUK, který nás spolehlivě navedl do jiné poděbradské restaurace, přímo pod most - Sotto Ponte (Pražská 62, Poděbrady). A jelikož můj ikonický fotoaparát má nový objektiv, který dělá krásné fotky úplně sám, přiblížím vám návštěvu prostřednictvím fotografií.