sobota 15. prosince 2012

Co ještě ještě pod stromeček?


Jednoznačně kávový likér Kačky Žvýkačky s pracovním názvem Sněžná slepota! Považuju ho za jeden ze svých největších letošních objevů a riskovala jsem pro něj svůj zrak. Na mou duši, Emilčiny uši a své oči tedy můžu říct, že pokud dodržíte předepsaný postup, neoslepnete po něm. Slibuju jednoduchou výrobu a zaručený úspěch u babiček, tetiček, maminek i pubertálních dcer, které budou tajně upíjet.

neděle 9. prosince 2012

Facebookové vánoční sliby ...


... se samozřejmě musí plnit stejně, jako všechny ostatní. Slíbila jsem recept na marokánky, tak tady ho máte. I když je uděláte až příští víkend, budou na vánoce dokonalé. Ale prosím vás, dělejte placičky, ne placky, jinak by se moje máma zlobila.

pátek 30. listopadu 2012

Dlouhanova žebra

Když jsem před pár měsíci viděla na Dlouhanově twitteru fotku hovězích žeber (short ribs) s morkovými kostmi na pivu od Matušky, věděla jsem hned, že to musím vyzkoušet. Chvilku to trvalo, zkušební pečení proběhlo skvěle a teď vám předkládám druhý pokus, bez morkových kostí, protože jsem je zapomněla koupit.
 
 

čtvrtek 29. listopadu 2012

Ostuda ostudatá!

 
Když tímhle termínem Zuzka častuje své dcery, je jasné, že provedly něco fakt zavrženíhodného, třeba se (v dávné minulosti) počůraly nebo tak něco. Já se sice nepočůrala, ale taky jsem provedla něco,  za co bych zasloužila na zadek. Byla jsem nevrlá, neřku-li zlá, na nového číšníka v Nota Bene, protože, když jsme těsně po dvanácté zasedli k obědu a já se těšila na své oblíbené minikuřátko, pravil, že kuřátko už není. Rozumíte, ve 12.05? No a já byla mrzutá ještě než jsem přišla, tak jsem mu vysvětlila, že snad není tak těžké si spočítat kolik se toho asi prodá, že houby nejím a knedlíky k obědu taky nechci atd., prostě děs běs. Nakonec jsem dostala řízek, prostyděla se zbytkem oběda a stydím se ještě teď. Ale už jsem velká holka, sama poznám, když zlobím, dokážu s tím přestat a někdy se i omluvit. Tak jsem se jsem se rozhodla omluvit, slovně i fakticky, protože jestli mu tam přijde za den víc takových, chtělo by se říci, krav, tak má vážně obtížné zaměstnání. Svou shovívavostí si u mě vysloužil obdiv a čokoládové tartaletky s karamelem/lemon curd a čokoládovou ganache, které jsem odkoukala od Davida Lebovitze.
 

pondělí 26. listopadu 2012

Zvolna na plech ...

 
... se můžete buď opít nebo upéct koláč. Tentokrát to bude o tom druhém, ale ani to první není někdy špatné. Zvlášť, když prožíváte období "hororů těch druhých", jako teď já. Znáte to, ne? Takové to období, kdy vám se zrovna vlastně nic špatného neděje, ale ve vašem okolí se dějí samé katastrofy a vy trpělivě nasloucháte, utěšujete, projevujete účast a pak z toho sami nemůžete spát. Mno, koláč už jsem upekla, tak teď se asi opiju. Takže už dost, nechci nic špatného slyšet, rozumíte? Udělejte si raději ořechový koláč s rybízovou marmeládou, s ním se i ty blbé věci zdají lepší (vyzkoušeno za vás).

pondělí 19. listopadu 2012

Lepší děravá kost než děravá hlava, že jo?


I když řeknu vám, z vlastní zkušenosti, že pamatovat si všechno, je taky peklo. To pak často donekonečna vzpomínáte na něco, co jste měli ve vlastním zájmu raději dávno zapomenout. Nedejbože, když v pravou chvíli vytáhnete: "Ale tys říkal, že ...". Některé věci je zkrátka lepší z paměti vypustit, jiné zas stojí za to, aby se na ně často vzpomínalo. Až někdy nebudete vědět, co uvařit k víkendovému obědu, vzpomeňte si na tenhle recept, ale trochu s předstihem, ať stačíte sehnat maso. Ossobuco neboli děravá kost se totiž docela špatně shání. Naštěstí můžete v tomhle receptu nahradit ossobuco kližkou bez té morkové kosti uprostřed a dosáhnete obdobně dobrého výsledku.

neděle 11. listopadu 2012

Poveď se mi bábovičko, jinak víš co...

 
Těsně před smrtí přejezením (svatomartinskou husou) vám prozradím poslední recept, který se mi podařilo vymyslet a zrealizovat. Je sezónní, původní, snadný a fakt dobrý. Přidám taky cennou radu: jedna pětikilová husa pro 7 lidí úplně stačí, věpřové koleno k ní opravdu přidávat nemusíte, zbyde vám a bude vás strašit ze sna (stejně jako ta hlava se zobákem, kterou jsem našla uvnitř husy). Pokud máte ještě myšlenky na jídlo a dýni ve špajzu, můžete začít s přípravou dýňového pyré. Na dýňové bábovičky ho totiž budete potřebovat.

úterý 6. listopadu 2012

Kačka Psycholožka ordinuje: "Cooking therapy"

Já tedy ještě donedávna nevěděla, že něco takového existuje, ale sama na sobě to zkouším vlastně každý podzim a stavy podzimního smutku se mi úspěšně vyhýbají. Takže nesmutněte, vařte, pečte, pijte a společně to pak jezte, funguje to!

pátek 26. října 2012

Pomazánka pro mazánka

 
V neděli proběhlo ve vinném baru Veltlin in Karlin klání o nejlepší vajíčkovou pomazánku, kterého jsem se rozhodla zúčastnit z několika důvodů. Veltlin je můj nejmilejší vinný podnik. Když jsem byla malá, nejedla jsem téměř nic (bohužel nebo bohudík mi to vydrželo jen do konce školky), ale vajíčkovou pomazánku, kterou nám dávali ve školce k svačině jsem milovala tak, že jsem si jednou ukradla půlku chleba s pomazánkou navíc a pochopitelně se na to přišlo. Pomazánka, kterou měli ve Veltlinu dosud, byla tak trošku nedochucená. A samozřejmě jsem chtěla vyhrát konzumaci ve výši 1.500,- Kč. Nebudu vás napínat, nevyhrála jsem (taky by mě zajímalo jak to, že ne), ale účel to rozhodně splnilo. Vynalezla jsem vajíčkovou pomazánku s koriandrem a můj nejoblínenější člen veltlinského personálu ji označil za nejlepší, čili jako dobrý.
 

pondělí 22. října 2012

Nejlepší dort na světě

Když jsem před pár měsíci odpovídala na Luciinu otázku jaký dort mi má upéct k narozeninám, řekla jsem, že ten nejlepší na světě. Nebylo to ode mě úplně fér. Takový dort je jen jeden a Lucie na něj nemá recept. Teď ho mít bude a budete ho mít i vy, i když jsem váhala, jestli ho sem dát. Je to dort, který mi ke každým ale opravdu každým mým narozeninám pekla moje máma. Bez něj by narozeniny nebyly narozeniny a žádný dárek by nebyl dost dobrý. Máma už mi ho osmkrát neupekla a vlastně to byly už osmkrát dost smutné narozeniny, i když se všichni kolem snažili, aby nebyly.
Já mám takovou narozeninovou teorii, kterou překvapivě nesdílí má nejlepší kamarádka Zuzka a je to vlastně jediné vážné konfliktní téma, na které jsme za roky našeho přátelství narazily. Myslím si, že na narozeniny by děti měly být se svými rodiči, dokud je to možné a myslím si, že mámy by měly péct svým dětem dorty. Moje máma by mi nikdy nikdy nikdy dort nekoupila. Tenhle dort prostě pekla pro mě, svůj dort měl i můj bratr Dáňa a svůj dort měl i táta. Dokud se tyhle dorty pekly, tak se točil svět tím správným směrem.
A teď mám pro vás takovou nabídku. Já vám prozradím recept na nejlepší dort na světě, když se vám bude líbit, tak ho někomu upečete, nejlépe mámy svým dětem, a pak už jim nikdy nedáte k narozeninám třeba kupovaný medovník. Ano, i ty, Zuzko! Pak třeba bude svět zase v pořádku, a i když nebude, tak jednou  budou vaše děti s láskou a slzama v očích vzpomínat na to, jaké jim máma pekla dorty a nejen kvůli těm dortům si budou myslet, že jejich máma je/byla ta nejlepší máma na světě. Berete?

pátek 12. října 2012

Předvolební štrůdl

 
Máme volby, podzim a honičku, takže přidávám docela rychlý recept na těsto na štrůdl, o kterém jsem už na FB prozradila, že pochází od Livie Klausové a peče se podle něj štrůdl při ofiko návštěvách v Lánech. Nedolujte ze mě, kde jsem ho vzala. Je to složitá příhoda, jejíž pointu jsem vlastně zapomněla. Tak jako tak, já mám recept od kamarádky Magdy a tímto jí za něj děkuju. Počítám, že vzhledem k nadúrodě jablek a nadcházejícímu víkendu, se vám recept bude hodit. 

úterý 9. října 2012

Prý pyré

 
Patřím  mezi tu menšinu lidí, kteří mají podzim rádi. Melancholická jsem běžně, takže pochmurnou náladu mi podzim nepřináší. Naopak mi přináší možnost být za deštivých víkendů doma, hodně vařit a pak zvát kamarády na jídlo a jejich podzimní náladu jim trochu vylepšit. Tenhle podzim je to ještě o trošku jinačí. Mám totiž od konce září štěně. Samozřejmě to nejúžasnější, nejšikovnější a nejchápavější na světě. A protože Emilčina pověst dokonalého štěněte už se roznesla po celé Praze, přijímáme neustále návštěvy, které Emilka kouše a já jím vařím. Na uvítanou, hned první společný víkend, jsem dělala kaštanový cheesecake, podle vlastního receptu. Tak tady je.
 

úterý 2. října 2012

Esenciální esence ...

aneb prohibice nikdy více!

Mě tedy nijak citelně nezasáhla, za dobročinné právní služby jsem těsně před jejím vypuknutím dostala 2 lahve ginu a za to, že jsem, jsem dostala 2 řádně okolkované lahve vodky Amundsen, z toho jednu dokonce broskvovou, abych mohla seriózně zavzpomínat na mládí, které voní a chutná jako "hopsinka"? Zavřete oči, napijte se a rázem jste o 15-20 let zpět. Jen při těch dnešních zkušenostech, to asi nebude tak přehánět, že? Ostatně do 11 doma být už asi nemusíte, takže není třeba to do sebe nějak lámat.
 
 
No, gin ještě mám, ale s  čistou vodkou jsem naložila tak, že jsem naložila ... levanduli, vanilku a rozmarýn. Recept na mé tajné esence na mě dyndá spousta lidí a přitom je není ani trochu složité, takže tady je. Ať žijí levandulové cheesecaky, pralinky s rozmarýnovou ganache (které máme s Lucií v plánu a když se povedou, s někým se podělíme o čokoládu, s někým o recept) a vanilkové cokoliv, protože vanilkové esence není nikdy dost.

úterý 25. září 2012

Kokořínské kafrání, zklamáním to zavání.

V neděli jsme si vyrazili s přáteli na Kokořínsko, nikoli zavzpomínat na mé dětství strávené v turistickém oddíle, se kterým jsme na Kokořín často jezdili, ale samozřejmě za jídlem. Zkraje léta se začaly šířit zvěsti o zázraku jménem Penzion Kokořín a já tam strašně chtěla. Malé úskalí spočívá v tom, že restaurace penzionu je otevřená jen o víkendu (pokud se tedy nerozhodnete na místě přenocovat), takže zkrátka chvilku trvalo, než jsme se tam dostali.


středa 19. září 2012

Blíží se topné období...


přichází různé choroby a všechny možné splíny (parafráze na text mé oblíbené sezónní písně Topné období od Z. Svěráka a J. Uhlíře). Je třeba se připravit na to šedivější a zeleninově i jinak méně pestré období roku. Pomůžu vám s tím. Mně pomáhají knihy, nejen ty zábavné a poučné, ale taky kuchařky (ačkoliv ty, co si kupuju, jsou z principu věci zábavné a poučné v jednom). Ve Veg every day jsem objevila recept na lehký salát z pečené řepy s ořechy a jogurtem. Ještě trošku jsem ho odlehčila, přecejen občas stále svítí sluníčko, a místo červené jsem tam dala řepu žlutou - maličkou, kulatou, slaďoučkou.

čtvrtek 13. září 2012

Je podzim, nedá se svítit.

Vlastně, musí se svítit. Na kole to už děsně fouká do uší, a když se jedete projet večer, vracíte se za tmy. Když si nevezmete do bot ponožky a večer se zapomenete někde venku, budete ráno smrkat. Při ranním běhu jde pára od pusy, pokud se vůbec přemluvíte vylézt z postele. Ale jsou švestky a já je mám strašně ráda.

Povidla už mám navařená, těším se, až budu péct buchty a dělat povidlové taštičky. A co s tím zbytkem? Nabízí se crumble, jasně ten udělám taky, když mám konečně zapojenou troubu. Snažila jsem se najít nějaký opravdu zajímavý recept. Hledala jsem všude, u Lebovitze, na Joy of Baking, BBC food ... chtěla jsem něco jedinečného. Nakonec mě napadlo udělat něco jednoduchého, dokonalého, našeho, dětského a zkrátka dobrého - švestkové knedlíky z bramborového těsta s mákem. Podzimní jídlo se vším všudy. Nedáte si taky?

sobota 8. září 2012

Jak se píše recenze?

To by vás zajímalo, že jo? No, mě vlastně taky, protože mi to nikdo nikdy neřekl, tedy v novinách. Na SCUKu máme určitá psaná pravidla - obsahová i etická, která jsme se zavázali dodržovat. Pokud jde o ta etická, jde mi to myslím dobře. S těmi obsahovými jsem měla občas problém a zejména mé první recenze byly hodně výpravné a dlouhé. Když jsem začala psát pro LN, dostala jsem zadání jen pokud se týká rozsahu recenze, počtu znaků v titulku a v perexu. K tomu navíc informaci, že je nepsaným pravidlem navštívit recenzovaný podnik nejméně dvakrát. A jak to tedy je a bylo?

pondělí 3. září 2012

Mléko a jogurt, nic víc ...

... nepotřebujete k výrobě mého nového hitu - domácího jogurtu. Vůbec nepochybuju, že spousta z vás tenhle postup zná a jogurt si vyrábí dávno. Já jsem v některých věcech trošku pozadu, ale zlepšuju se, vážně.
 
 
Cítím se trochu provinile, že s postupem na výrobu jogurtu přicházím až s nadcházejícím podzimem. Ideální pro výrobu je totiž parné léto, ale poradíme si i bez sluníčka, nebojte.
 

sobota 25. srpna 2012

Děsně cool ...


... je tenhle okurkový salát s mákem. Recept slibuju už dlouho. Tak tady je, ať ještě stihnete sezónu sladkých malých nakladaček.

pondělí 20. srpna 2012

Dobroty z papíru

K experimentům s pečícím papírem mě přivedla La Finestra in Cucina, dieta a absence kuchyně. Výsledky jsou skvělé, takže jsem se rozhodla o ně s vámi podělit, i když to není nic nového pod žhavým letním sluncem. Navíc vám prozradím trik, jak si upéct večeři a nemít doma ještě větší vedro.


pátek 10. srpna 2012

Kdo nemá R (rozum), ten je amatér

Mám pocit, že se za poslední dva roky roztrhl pytel s podniky nadšených amatérů, kteří si myslí, že když mají rádi jídlo nebo třeba kávu a dokáží si doma něco kloudného uvařit a baví je to, tak by se tím měli rovnou živit. Tenhle nápad má ale podle mě různá úskalí. To největší je asi to, že provozování kavárny nebo restaurace bez potřebných zkušeností a znalostí trhu pravděpodobně neuživí vůbec nikoho.

čtvrtek 2. srpna 2012

Kua to je vedro...


.... že nemám ani chuť na řízek. Nějak nevím, co v tomhle počasí jíst. Zvlášť dneska mi přijde to horko a dusno skoro nesnesitelné. Místo abych si vyrazila na oběd do Nota Bene nebo jiného mého oblíbeného podniku, šla jsem dnes přes oběd domů a vyrobila variaci na předvčerejší melounovou polévku.

středa 1. srpna 2012

Literární okénko


Tímto otevírám malé literární okénko, protože právě čtu knížku, která mě hrozně baví a myslím, že by mohla bavit i vás, pokud se nebráníte četbě v angličtině.

pondělí 30. července 2012

O co tu běží?

Furt o to samé... být štíhlá a svěží. Raw food blogy slibují, že když zvýšíme podíl syrové složky ve stravě, budeme zdravější, nabití energií a samozřejmě štíhlí. To samozřejmě chci, ale jak na to? Nejsem příznivkyně extrémů, ale jsem milovnice experimentů. Když jsem se dozvěděla, že budu celý srpen bez kuchyně, nepotěšilo mě to ani trochu. Byla jsem spíš otrávená, že mi bude upřená jedna z mých nejmilejších činností, a že nebudu moc pořádat žadné večírky a vůbec. Nakonec se ukázalo, že na večírky stačí terasa a gril, když bude nejhůř mám remosku a taky SCUK team, který mi vypůjčil erární elektrický vařič.


I přes improvizované kuchyňské vybavení jsem se ale rozhodla, že tepelnou úpravu stravy omezím na minimum, kdo by taky chtěl něco vařit na elektrickém vařiči, a vyzkouším zeleninové převážně raw recepty, které jsem našla v knihách a na internetu. Vykopávám polévkou z vodního melounu a okurky. Snadná příprava z pár ingrediencí, ke které postačí blender/food processor nebo ponorný mixér dělá z téhle polévky hit mé zdravější syrovější letní kuchyně.

čtvrtek 19. července 2012

Ochutnávka nového stylu k svačině

Jak jsem avizovala, pročitám se teď zeleninovými kuchařkami a blogy a hodlám postupně maličko změnit své stravovací návyky a v ideálním případě i ty vaše. Léto je pro tyhle účely skvělé, tak proč nezačít třeba hned teď, u svačiny nebo u večeře (já to vyzkoušela dnes k obědu).


Malé úskalí může představovat omezená dostupnost některých exetockých surovin. Je mi jasné, že nejsou k mání všude, ale na druhou stranu, každý má snad někde v dosahu zloTesco s jeho mezinárodním koutkem nebo ještě lépe Marks & Spencer.

Na rozjezd si dáme něco opravdu jednoduchého, jen tak pár rajčat a okurek v jihovýchodním stylu pro radost, souhlasíte?

úterý 17. července 2012

Přijela tetička z Londýna...

při čtení kuchařek vzpomíná.


Po šesti dnech strávených v Londýně musím konstatovat následující:

1. Londýn je pořád skvělý,  a i když už jsem tam byla možná patnáctkrát, nikdy se mi neomrzí. Kdybyste se nudili, pořád je tu Tate Modern (a v ní třeba až do 9. září parádní výstava Damiena Hirsta), nebo se můžete jen tak toulat kolem Brick Lane a hledat zvířecí graffiti od Roa a taky nějakou z těch slavných indických restaurací, kde přes oběd někdo sedí. My takovou nenašly ani jednu, takže jsme raději jely na oběd zpátky do centra.

2. Londýn je velký Berlín, obě města mají hodně společného, i když jsou vlastně úplně jiná. V Berlíně jsou hezčí kluci (i holky). A taky je tam mnohem méně kávových řetězců. V Londýně jsou zas zajímavější domy, museum designu a taky Harrods a vzpomínky na Jana Kaplického... Lásku mezi muže dělit neumím, ale s městy mi to jde docela dobře. Londýn nebo Berlín, miluju oba stejně.

středa 4. července 2012

Křehká láska aneb společné plány II

Ze spousty možná až obtížně vysvětlitelných důvodů mám ráda Mikulov. Z mnoha možná ještě obtížněji vysvětlitelných důvodů mám ráda porcelán. Výstava Křehký Mikulov, moderní řečí "festival art designu" je pro mě proto dokonalé spojení. Třeba by se v Mikulově na zámku líbilo i vám, co myslíte?


pondělí 25. června 2012

Příspěvek, který tu neměl být...

... a není vlastně adresován čtenářům tohoto blogu aneb používejte prosím mozek.


Byli jste na Apetit pikniku? Viděli jsme se? Ochutnali jste něco od Lucie?

čtvrtek 21. června 2012

Společné plány?

Dnes začalo oficiálně léto, a protože já jsem Kačka Plánovačka, začala jsem dělat plány na léto už včera. A jak jsem ty plány dělala, napadlo mě, že bych mohla něco naplánovat i vám, co říkáte? Neplánovaně jsem vám tedy naplánovala sérii výletů za jídlem, uměním a krásami ČR a tohle je první díl.

neděle 17. června 2012

Když je v Praze abnormální hic...


... jeďte na zmrzlinu až do Tuchlovic. Tuchlovická zmrzlinárna sice nemá příliš krásné okolí, navíc se nachází ve Hřbitovní ulici, ale tak nějak si troufám tvrdit, že budete nadšení. A jestli to máte daleko, musíte do práce, držíte dietu a já nevím co ještě, udělejte si melounový salát s fetou a olivami.

čtvrtek 14. června 2012

Už se to blíží...


... snad nás to sblíží. Co? Druhý ročník Apetit pikniku. První ročník jsem kvůli výletu do Berlína prošvihla, ale tentokrát piknikem žiju už nějaký ten pátek. Ne, že bych něco vařila nebo pekla. Dostala jsem za úkol morálně podporovat a "prodejně asistovat". A to také dělám a dělat budu.

čtvrtek 7. června 2012

Cukr, káva limonáda...


... aneb nápoj lásky číslo deset znám, recept mám, podej džbán, zpívá božský Kája. My jsme teprve u nápoje číslo dva, ale protože rovnou přidám i tip na trojku, tak se třeba k té desítce brzy dostaneme. Tentokrát budeme pít levanduli. Jak? Velice snadno, podle Deníku Dity P. a podle mě.

pondělí 4. června 2012

Sladké mámení aneb chvíle zavařovaček

Recept na tiramisu má na blogu snad každý, kdo píše o jídle. A přitom to nejlepší dělám stejně já :). Tak abych nebyla jako každý, vynalezla jsem tiramisu mangové, dala ho do krásných nových zavařovacích skleniček a pak ho předložila Lucii k odbornému posouzení a k vyfocení. Chutnalo jí, tak třeba bude i vám.


středa 30. května 2012

Dostala jsem dort, heč!

A ne ledasjaký. Krásný, puntíkovaný, jaký jsem si přála. Navíc byl strašně dobrý. Díky, Lucie! Ale nesnědla jsem ho celý sama, i když bych to určitě dokázala.


To bylo tak. Když měl blog první narozeniny, ptala se mě Lucie, jestli bude oslava, že prý mi upeče dort. Jenže toho bylo všeho moc a nakonec jsme vymyslely, že počkáme na jaro a uděláme oslavu formou pikniku. A pak chvilku trvalo, než se ho podařilo zorganizovat a v sobotu to konečně proběhlo a bylo to hrozně fajn. Až na to, že mi cestou domů bylo opravdu těžko. Ono, když se sejde 15 lidí a každý něco upeče, uvaří a já to všechno ochutnám...

čtvrtek 24. května 2012

Letem chřestem


Chřestová sezóna se pomalu chýlí ke svému závěru a každý, kdo ke chřestu přistupuje seriózně, už ho měl určitě v nespočtu podob. Přidávám proto malou inspiraci, kdyby vám už docházely chřestové nápady.

středa 16. května 2012

Nápoj lásky...


... to asi úplně není, ale já si ho zamilovala na první ochutnání v berlínském Cô Cô. Příprava je rychlá a snadná, hodí se do zimy i do tepla, tak proč to nezkusit?

pátek 11. května 2012

Nebe nad Berlínem...


... bylo minulý týden povětšinou šedé. Že jsme se ale měli jako v ráji, už většina z vás asi ví od Cuketky. Tak já nebudu psát to samé, jen doplním nějaké moje postřehy a tipy.

úterý 24. dubna 2012

Lidovka nebo fajnovka?

Docela často se mi stává, že jsem označovaná za fouňu, snobku, holku s nosem nahoru, co jí není žádný normální jidlo dost dobrý. Pak následuje pár dotazů ohledně mého rozpočtu na stravu, koulení očima a mírné pohoršení. Zpravidla se snažím ospravedlnit argumenty, že nelyžuju a tudíž strašně ušetřím za vybavení, vleky i cesty na hory a taky utratím velice málo za benzín, když skoro neřídím a navíc to umím sotva pár měsíců. Málokdy jsou moje argumenty považovány za platné. Pak vytahuju těžší kalibr a dokazaju, že lépe jíst se dá i s "málem". Porovnám cenu br. kaše z pytlíku a té z brambor, cenu mražených ryb napumpovaných vodou a těch čerstvých, fastfoody a doma uvařené jídlo. Včera to došlo ještě o trochu dál, vyrazila jsem si na oběd lidové jídelny Apetit v Dlouhé ulici na Starém Městě. Škoda, že dokazovat věcnými důkazy, tedy porovnáním téhož jídla v jídelně a v Lokále, mě napadlo až příliš pozdě.


úterý 17. dubna 2012

Chci být sladká a svěží...

... a taky trochu pikantní a zábavná jako tyhle saláty. Saláty mají zatím navrch, ale už na tom taky pracuju a vy se ke mně můžete přidat.


středa 11. dubna 2012

Kozel číšníkem...

... aneb velikonoční rozjímání o tom, co s tím a kam s ním.

K napsání tohoto příspěvku mě přivedla pondělní návštěva mé oblíbené kavárny. Nebudu jmenovat, ale je to krásná kavárna s výbornou kávou i dobrým jídlem a navíc blízko mého bydliště. Co víc si přát? Aby tam neobsluhoval někdo, kdo si mezi mými přáteli vysloužil několik přezdívek, z nichž ta nejněžnější je "Kozlík". Je možné, že jeden člověk dokáže totálně zkazit kouzlo celého místa?

středa 4. dubna 2012

Kavárna Pražírna, tak trochu mučírna?


Nedá se nic dělat, tohle už vám prostě nemůžu dál tajit. V Praze je nová kavárna a mně se strašně líbí. Je otevřená sotva 3 týdny, takže se ještě ladí detaily, pilují baristitcké dovednosti atd., ale už tak nějak tuším, že tohle je moje místo. Zvědaví?

pondělí 2. dubna 2012

Koleda, koleda, frajeři...

... ať máte co k večeři.


Velikonoce se blíží, vajíček je málo, a když už vůbec jsou, tak jsou děsně drahá. Co s tím? Co takhle podarovat koledníky nečím originálnějším, trvanlivějším a třeba i lepším (i když já vajíčka opravdu tuze ráda)?Inspirace v podobě konfitu z červené cibule je tu.

neděle 25. března 2012

Jsem holka, co je šťastná, když otevře masna.


A řeznictví Paula Daye - šéfkuchaře restaurace Sansho - Day´s Custom Meats vážně není jen tak obyčejná masna. Najdete ji v Náplavní 5, Praha 2  a konečně je otevřená v docela rozumných hodinách: út-st 11-17, čt-pá 11-18, so 11-14.

čtvrtek 22. března 2012

Mango+Kačka+koriandr=VLS



O své náklonnosti k mangu a koriandru jsem tu už psala. Stále trvá. Stejně jako láska k Home Kitchen, jednomu z mých nejoblíbenějších podniků. Minulý týden jsem si tam dala salát z cizrny a manga. Byl moc dobrý, ale hned mě napadlo, že by mohl být ještě lepší, kdyby v něm místo petržele byl koriandr a vůbec, kdyby se ještě maličko dochutil. Tady ho máte.

neděle 18. března 2012

Sluníčko, sluníčko...

... nepopocházej absolutně nikam! To byl víkend, co? 


Já včera absolvovala poměrně legrační večírek. No večírek, vyrážela jsem v poledne a vrátila se o půlnoci. Stihla jsem sníst neuvěřitelné množství jídla, které bylo úplně parádní, být za řidičku, nikoho nezabít, Knedlíka neodřít a sebe nevystresovat k smrti. Bylo to strašně fajn a já se natolik zamilovala do jídla, které nám hostitel Tomáš připravil, že jsem hned dnes částečně začala s jeho reprodukcí. A taky jsem se nemohla nabažit citrusových dezertů, které připravily Martina s Lucií, tak jsem s tím taky něco udělala. Čili, dneska to bude sweet chilli suace a lemon curd.

neděle 11. března 2012

Koriandr pro všecky, pojďme na to vědecky! Část I.


Z máminy strany pocházím z rodiny úspěšných pěstitelů všeho možného. I ve mně se postupně začínají probouzet zahrádkářské sklony a touhy. Začínala jsem před lety rajčaty na balkóně, vloni vypěstovala svůj první česnek a zasadila povinnou setbu. Letos to dotáhnu mnohem mám, mám totiž potřebné informace a propriety. Jdete do toho taky?

čtvrtek 8. března 2012

Nechutná Chuťovka aneb zavřít je až zčernaj!

Někdy je mi líto, že nejsem spoluautorkou blogu 1000 věcí, co mě serou. Jednak obdivuju písemný projev Achjo Bitch i Attily a druhak mě toho poslední dobou sere opravdu hodně. Dnes ráno se o moje totální vytočení postarala pseudofarmářská prodejna Chuťovka u Anděla - Štefánikova 8, Praha 5. Pokud mě naštvání nepřejde, můžou čekat ČOIku.


neděle 4. března 2012

Ať žije Julie!

Aneb když někoho milujete, řekněte to cupcakem.


V pondělí 27.2.2012 večer se narodila moje první neteř. Asi vám nemusím říkat, že je nejkrásnější na světě, to se rozumí samosebou. Hrozně se těším až spolu budeme jednou vařit a péct, až jí dám první zástěrku, malý váleček na těsto a formičky... snad jí to bude bavit. A třeba jednou bude chtít dělat "ty malé barevné buchtičky", co jsem jí přinesla, když se narodila.

pondělí 27. února 2012

Greta Garbo a já...

Hádejte, co máme společného! Samozřejmě kromě nevšední krásy a talentu (pokus o vtip). Nebudu vás napínat a prozradím rovnou, abych měla o čem psát. Je to losos. Greta prý měla ráda lososa na všechny možné způsoby a já taky. Někde jsem četla, že měla nejraději marinovaného syrového lososa "gravad lax" nebo taky "gravlax". Tak proč se na chvilku necítit jako ona.

pondělí 20. února 2012

Měla Kačka 4 jabka a nejdražší chleba na světě


To jsem vám takhle pořádala doma večírek a potřebovala jsem koupit pečivo. Ale nějaké pořádné, protože jsem měla samé fajnové hosty, co jídlu rozumí. Chtěla jsem vyzkoušet francouzskou pekárnu ve Vodičkové, ale neměla jsem čas tam jít, tak jsem skočila vedle do La Bottega a koupila pane di Altamura za šílených 125 Kč/bochník. A půlka mi pak zbyla a já nevěděla, co s ní, tak jsem udělala žemlovku.

neděle 12. února 2012

Jak dvě buchty pekly buchty...

... ale ne ledajaké, plněné a se šodó. Vlastně se šodó i vanilkovým krémem.
A  s povidly i s mákem.



pátek 10. února 2012

Přízemní zimní radosti


Když jsem vám před rokem předestírala svůj systém drobných radostí, ještě jsem nevěděla, že se mi podaří dotáhnout ho k úplné dokonalosti. Více či méně drobné radosti si dělám pořád a mám se fajn. Úskalí to má v zásadě pouze dvě. Stojí to peníze a nehubne se při tom. Ale co už, žijeme jenom jednou, ne?

čtvrtek 2. února 2012

Malá ostružina na dortu


V úterý jsme si vyrazili v rámci Grand Restaurant Festivalu do restaurace Alcron. Před rokem tahle restaurace schytala kritiku za to, že účastníky GRF přestěhovala do La Rotonde a ošidila je tak o zážitek z útulnějšího a intimnějšího prostředí Alcronu a jeho téměř bezchybné obsluhy. Tentokrát k žádnému nemilému překvapení nedošlo, právě naopak.

středa 1. února 2012