Takhle to alespoň zpívá Jarda Svoboda v písničce Trabandu, která mě poslední dobou dost dojímá a jmenuje se Žižkovská romance. Já nemám k Žižkovu vlastně žádný speciální vztah, ale hodně pozitivní vztah mám k restauraci Hanil, která se v těchto končinách nachází.
Úplně přesně si pamatuju, jak jsem poprvé ochutnala sushi. Bylo mi lehce přes 20 a vyrazili jsme si s rodiči do Arzenalu, tedy do restaurce, kterou dříve provozoval Bořek Šípek a teď je na jejím místě ten zpropadený Mistral, na který mám pifku. Restaurace to byla převážně thajská, ale snažili se o takovou asijskou fusion. Máma předtím jedla sushi ve Washingtonu D.C. a překvapivě jí nadchlo. Na tom, že chutnalo tátovi, nic překvapivého nebylo. Tak mě trošku hecovali, ať to zkusím. Ale chápete, přece nebudu jíst syrovou rybu! No, já už to teď nechápu, syrové ryby jím běžně a jedla bych je klidně i častěji. Tak jsem si objednala 3 kusy nigiri, vyslechla si rady, jak na to, zavřela oči a s největším odporem, to začala ládovat do pusy (mimochodem, naprosto stejnou taktiku jsem zvolila, když jsem začínala jíst mořské plody, tedy zavřít oči, šup s tím do pusy, a pak už si jen říkat, jak jsem blbá, že jsem to nezkusila dřív). Takže řekněme, že sushi jím tak asi 10 let.
Za těch 10 let jsem ho už jedla leckde. Úplně fantastické je právě v té washingtonské restauraci, kde ho poprvé jedla máma. V Praze na něj chodím nejraději do Hanilu a nemusíte mě přesvědčovat, jak je to skvělé na Újezdě nebo někde jinde. Hanil je prostě Hanil, máme to tam rodinně rádi a oni mají rádi nás. A mě má zase rád můj bratr Dáňa a já mám ráda jeho, tak jsme si včera zašli do Hanilu.
A co jsme si dali? K pití klasiku, čili jasmínový čaj. Dále následoval salát, který se tu podává jako pozornost podniku a nejlepší je na něm samozřejmě zálivka, která je zvláštně nasládlá, asi je v ní fish sauce a víc nevím. Potom náš oblíbený předkrm, který je ve skutečnosti hlavní jídlo a jmenuje se Pchadžon. Je to taková hodně sytá omeleta s pórkem, možná jarní cibulkou, spoustou malých krevet a trochou vepřového masa. K tomu miska s poměrně slanou, ale moc zajímavou omáčkou (my si necháme dát vždycky ještě jednu navíc). Omeleta je pevná a křupavá, nakrájená na čtverečky, takže se jí hůlkama celkem dobře.
Pak jsme si trošku zaexperimentovali a místo klasického sushi-sashimi-maki setu, který si vždycky dáváme, jsme si dali roll set, čili samé rolky. Dobrota, ale taková víc evropského střihu, hodně rýže, méně ryb, dost krabích tyčinek a avokáda. Rýže v tom bylo vážně moc, takže jsme nedojedli a já si nechala ještě 10 zbylých rolek zabalit, abych dneska po obědě Na Kopci neumřela hlady :-). Řekla bych, že to je ideální set pro ty, co se sushi začínají a představa, že se cpou čistě kousky syrové ryby, se jim příčí. Navíc levnějším surovinám odpovídala i cena, takže směle do toho (pokud si dáte něco před tím, 3 se z toho v pohodě nají).
Na závěr tradičně smažený flambovaný banán, na který je rozhodně potřeba nechat si trochu místa.
Byl to fajn večer, děkuji, děkuji!
Mojí oficiální recenzi na Hanil najdete zde a Hanil samotný pak na adrese Slavíkova 24, Praha 3.
Žádné komentáře:
Okomentovat